Český jazyk

 

Zdravím vás po Velikonocích, moji milí sedmáci. Doufám, že jste svátky prožili ve zdraví a pohodě a že jste si i odpočinuli od učení. Je načase pustit se do něčeho nového – čekají nás druhy vět podle postoje mluvčího (to nebude zas až tak nové, jen si zopakujeme a rozšíříme učivo z 1. stupně). A protože jste šikovní a hravě to zvládnete, hned se podíváme na (tentokrát opravdu) úplně novou látku – věty dvojčlenné, jednočlenné a větné ekvivalenty. Až do konce školního roku nás čeká učivo skladby (tj. učivo o větě, větných členech a jejich vztazích, souvětí a druzích vět vedlejších). A aby se nám „nevykouřilo“ to, co už umíme z tvarosloví (slovní druhy, skloňování a časování ….), čeká nás ještě jeden krátký opakovací pracovní list. Tak doufám, že jsem vás příliš nevyděsila množstvím pojmů. Raději se pojďme pustit do práce. Ať vám to jde od ruky !                                                                                                           Vaše třídní

 

MLUVNICE

I.

DRUHY VĚT PODLE POSTOJE MLUVČÍHO (někdy se také uvádí Druhy vět podle komunikační funkce) 

Učebnice str. 74 - 75                                           

  1. VĚTA OZNAMOVACÍ, TÁZACÍ A ŽÁDACÍ:

Když někomu něco sdělujeme, máme k tomu nějaký důvod (postoj) - tedy komunikační záměr. Oznamujeme, klademe otázku, popřípadě dáváme příkaz, či vyjadřujeme prosbu. Už na prvním stupni jste se dozvěděli, že rozlišujeme větu oznamovací, tázací a rozkazovací (a že na konci takové věty píšeme příslušné interpunkční znaménko – tečku, otazník, vykřičník). Nic nového, že? Tak si to dnes zopakujeme a trochu rozšíříme. Novinkou pro nás bude rozlišení několika druhů vět tázacích a dále to, že věta rozkazovací (spolu s větou přací) patří k větám žádacím.

 

  • VĚTA OZNAMOVACÍ – slouží k prostému sdělení informace. Například: O víkendu pojedeme na výlet.

 

  • VĚTY TÁZACÍ – užíváme při kladení otázek. Podle toho, jak vypadá odpověď, rozlišujeme otázku:
  1. zjišťovací – odpovídáme na ni ano/ne. Například:  Půjdeš ven ? (Ne.)
  2. doplňovací – odpověď obsahuje doplnění, novou informaci. Například: Kde jsi byl celý den ? (Dopoledne jsem byl v zaměstnání, odpoledne jsem trávil na zahrádce.)
  3. vylučovací – v odpovědi zvolíme jen jednu možnost. Například: Chceš zítra k obědu jahodové knedlíky, nebo   guláš? (Guláš.)

                    Poznámka: Existují ještě další dva druhy otázek, ale ty si necháme do vyšších ročníků.

 

  • VĚTY ŽÁDACÍ – chceme jimi vyjádřit nějaký požadavek (rozkaz, výzvu, přání):
  1. věta rozkazovací  - poznáme ji podle toho, že je v ní vždy sloveso ve tvaru rozkazovacího způsobu. Například: Zavři okno. Pojďme ven. Nechoďte nikam.

! Za větou rozkazovací píšeme tečku nebo vykřičník.

  1. věta přací – poznáme ji podle částice ať, kéž, nechť. Například: Ať už to mám za sebou! Kéž by už byly prázdniny! Nechť poslové vstoupí!

! Za větou přací píšeme vždy vykřičník.

 

  1. VĚTY ZVOLACÍ

Někdy je naše sdělení plné emocí, třeba když jsme naštvaní, nemůžeme se už něčeho dočkat, někdo pořád nechápe, co mu sdělujeme… Potom se naše citové zaujetí promítne do naší intonace (tedy do síly a výšky hlasu, kterým sdělení pronášíme) – v psaném projevu to není slyšet, ale jistě si všichni dokážete vybavit konkrétní situaci na základě těchto vět: TADY TO ZASE VYPADÁ (věta oznamovací). KDO SE MÁ NA TO KOUKAT (věta tázací doplňovací)? UKLIĎ SI TEN NEPOŘÁDEK V POKOJI (věta žádací – rozkazovací). KÉŽ BYS UŽ DOSTAL/A ROZUM (věta žádací – přací)!

Pokud nenastane splnění úkolu ihned, následuje asi toto: TO SNAD NENÍ MOŽNÉ, TY SI ZE MĚ DĚLÁŠ LEGRACI, TADY TO VYPADÁ SNAD JEŠTĚ HŮŘ! CO JSEM TI VČERA ŘÍKALA?! OKAMŽITĚ ZAČNI UKLÍZET! KÉŽ BYS MĚ ASPOŇ JEDNOU POSLECHL/A  HNED NAPOPRVÉ! 

Asi nemusím pokračovat, dovedete si tu situaci jistě živě představit (já také, z opačné – tedy rodičovské - strany barikády…). Co z toho plyne? Že:  a) je to všude stejné, b) že každá věta, tedy oznamovací, tázací, žádací, může být (pokud vyjadřuje citové zaujetí) také větou zvolací. Za větou zvolací píšeme vždy vykřičník.

 

A TEĎ TO VYZKOUŠÍME PRAKTICKY: Doplň tuto tabulku podle vzoru:

oznamovací

tázací -zjišťovací

tázací -doplňovací

tázací -  vylučovací

žádací - rozkazovací

žádací - přací

Petr se učí.

Opravdu se Petr učí?

Co se Petr učí?

Učí se Petr, nebo poslouchá hudbu?

Petře, začni se konečně učit.

Ať už se Petr konečně začne učit!

 

Měl jsi v úkolu chyby?

 

 

 

 

 

 

 

 

Zavřete okno.

 

 

 

 

Kde se zítra sejdeme?

 

 

 

 

MOŽNÉ ŘEŠENÍ:

oznamovací

tázací - zjišťovací

tázací - doplňovací

tázací - vylučovací

Žádací - rozkazovací

Žádací - přací

V úkolu jsi měl chyby.

Měl jsi v úkolu chyby?

Jaké chyby jsi měl v úkolu?

Měl jsi v úkolu chyby, nebo jsi to měl dobře?

Neudělej v úkolu žádné chyby.

Snad nebudeš mít v úkolu chyby!

Zavřeli jsme okno.

Zavřeli jste okno pořádně?

Které okno jste zavřeli?

Zavřeli jste okno do ulice, nebo do dvora?

Zavřete okno.

Abyste už zavřeli okno!

Zítra se sejdeme u kina.

Sejdeme se zítra u kina?

Kde se zítra sejdeme?

Sejdeme se zítra u kina, nebo před školou?

Sejděme se zítra  u kina.

Kéž se zítra sejdeme u kina všichni!

 

Povedlo se? Tak ještě cvičení z učebnice a pracovního sešitu:

  1. Uč. str. 75/cv. 5 a),b) celé do školního sešitu
  2. Pracovní sešit str. 30/cv. 1, 2, 3, 4

 

II.

VĚTA DVOJČLENNÁ, JEDNOČLENNÁ A VĚTNÝ EKVIVALENT

Učebnice str. 76 - 77

Základní jednotkou každého jazykového projevu je výpověď (jednoduše řečeno – když mám něco na srdci, řeknu to nebo to napíšu co nejsrozumitelněji a nejpřesněji, aby mi ostatní rozuměli, zpravidla tak činím pomocí vět). Základní formou výpovědi je tedy věta. A základem věty je (jak už víme, protože když při procvičování hledáme počet vět v souvětí, hledáme vlastně počet přísudků) přísudek. K přísudku zpravidla ve větě najdeme také podmět (vyjádřený nebo nevyjádřený), a tak máme základ věty, tedy základní skladební dvojici (podmět=přísudek). Někdy se ale stane, že žádný smysluplný podmět k přísudku nenajdeme, dokonce se může stát, že naše výpověď neobsahuje ani přísudek. A co teď s tím? Vypadá to velmi složitě, tak to pojďme vysvětlit:

  1. Věta dvojčlenná - podmět i přísudek (podmět může být vyjádřený i nevyjádřený, ale bezpečně ho umíme najít). Například: Maminka vaří. (Ona) vaří oběd. Moc nám chutná (oběd). Všichni maminku chválí.
  2. Věta jednočlenná – nemá podmět (nemůžeme ho smysluplně doplnit), má jen přísudek. Vyjadřujeme tak:    
  • přírodní jevy: Prší. Sněží. Mrzne. Je polojasno.
  • duševní stavy: Je mi smutno. Stýská se mi.
  • smyslové vjemy:  Bude zvonit. V kamnech praská.
  • tělesné stavy:  Bolí mě v krku. Není mi dobře.

Určitě neřekneme ONO mrzne, ONO bolí. Jaké ONO? Dokážeš si to ONO nějak představit? Určitě ne. Zkrátka ONO není žádný podmět, v těchto větách podmět vůbec není, jsou to věty JEDNOČLENNÉ.

  1. Větný ekvivalent – nemá ani podmět, ani přísudek (tedy sloveso v určitém tvaru) – není to tedy věta, přesto má výpovědní hodnotu. Například když bude nade dveřmi obchodu napsáno KVĚTINÁŘSTVÍ, nepůjdeš si tam koupit nové boty, protože rozumíš nápisu (má výpovědní hodnotu). Základem větného ekvivalentu není tedy sloveso v určitém tvaru (přísudek), ale jiný slovní druh:
  • podstatné jméno: Lékárna. Jano!
  • přídavné jméno: Skvělé! Báječné!
  • sloveso v infinitivu: Mlčet! Stát!
  • příslovce: Naopak! Pořádně!
  • částice: Ne. Ano. Jistě.
  • citoslovce: Fuj! Haló.

Poznámka: Dříve se větným ekvivalentům říkalo věty jednočlenné neslovesné (tak se to učili vaši rodiče), ale to je nepřesné, protože my víme, že základem věty je přísudek (sloveso v určitém tvaru), což větný ekvivalent nesplňuje.

 

A TEĎ TO VYZKOUŠÍME PRAKTICKY – doplň k jednotlivým výpovědím, zda se jedná o větu dvojčlennou (D), jednočlennou (J), nebo větný ekvivalent (E),(podtrhni přísudek a podmět tam, kde to jde):

Venku prší. (___) Tatínek seká trávu. (___) Pomalu. (___) Stop ! (___) Na horách padá sníh. (___) Je unavený. (___) Cukrárna. (___) V létě hodně pálí slunce. (___) Tomáši! (___) Bolí mě ucho. (___) Stýská se mi. (___) Píchá mě v uchu. (___) Hostům vystydla káva. (___). Nepředjíždět! (___) V kastrůlku se rozpustilo máslo. (___) Je mi chladno. (___)

 

ŘEŠENÍ: Venku prší. (J) Tatínek seká trávu. (D) Pomalu. (E) Stop ! (E) Na horách padá sníh. (D) Je unavený. (D – podmět nevyjádřený on) Cukrárna. (E) V létě hodně pálí slunce. (D) Tomáši! (E) Bolíucho. (D) Stýská se mi. (J) Píchá mě v uchu. (J) Hostům vystydla káva. (D). Nepředjíždět! (E) V kastrůlku se rozpustilo máslo. (D) Je mi chladno. (J)

Povedlo se? Tak ještě procvičování z učebnice a pracovního sešitu:

1. Uč. str. 77/cv. 5 a), b) do školního sešitu

2. Pracovní sešit str. 31/cv. 1, 3

 

III.

PRACOVNÍ LIST – TVAROSLOVÍ, SKLADBA

Pracovní list je samostatná příloha. Stáhni si ho a vyplň. Můžeš mi ho poslat zpět ke kontrole (nejpozději ve čtvrtek 23. 4. do 18.00) i spolu s dřívějším slohovým úkolem (domácí mazlíček - volný slohový útvar) na mou školní mailovou adresu (vendulka.jancarova@seznam.cz). Ocením tvou snahu i originalitu.

 

LITERÁRNÍ VÝCHOVA

Dnes nás čeká, vzhledem k množství mluvnického učiva, jen jeden článek z čítanky:

Čítanka str. 152 – 157: Sue Townsendová – Z deníku Adriana Molea

Načínáme kapitolu O sobě navzájem. Myslím, že v tomto bezčasí máte dostatek možností nahlédnout do „svého nitra“, podrobit rozboru svůj vztah s rodiči a sourozenci, ptát se „proč?“. Možná vám v té divné době úryvek z deníku vašeho vrstevníka pomůže najít řešení, zjistit, že v tom nejste sami, nebo se „jen“ zasmát…

Přečtěte si článek, do sešitu LV zapište jméno autorky, název ukázky a vyberte a zapište tři problémy, se kterými se Adrian potýká.

 

A to je pro další týden vše.  Přeji vám úspěch při řešení všech cvičení a dobrou náladu.

 

Kontakt

Základní škola Velešín Družstevní 340
Velešín
382 32

ID schránky: ytxmtwc

IČO: 00583723
380 331 614 mail@zsvelesin.cz